Jestliže se pozorněji zaposloucháme do textů písní ve stylu plena, můžeme se dozvědět mnohé z historie a života obyvatel Puerto Rica v průběhu minulého století. Plena je také mnohdy nazývána "el periodico cantado" (španělsky: zpívané noviny) vzhledem ke svým textům zpívaným ostrým, ironickým tónem, často věnovaným místním každodenním novinkám, historickým událostem, místním drbům a spoustě jiným témat vycházejících z osobních zkušeností obyčejných lidí.

Již od svého počátku byla plena používána k zachycení a dalšímu rozšiřování aktuálních novinek, které zároveň i komentuje. Avšak ne všechny texty jsou historicky významné nebo vyjadřují sociální vědomí obyvatelstva. Některé mohou být i veselé, jiné zase osobní, radostné, humoristické nebo mají náboženský význam. Mohou si stejně tak jednoduše tropit žerty ze špatného tanečníka jako politika nebo muže neúspěšného v lásce. Některé písně vyjadřují převážně postřehy a dojmy samotného zpěváka vyplývající ze sociálních podmínek, v nichž se nalézá či kritizují existující vládu; v jiných můžeme nalézt nepřímé poznámky mající skrytý nebo dvojí význam; stejně tak jako můžeme nalézt velkou řadu těch, jenž nemají žádný vztah k politickým či historickým událostem či protestům. V každém případě, ať se jedná o skutečný protest nebo jen bezstarostné žertování, nelze v žádném případě popřít, že plena se za dobu své existence stala jedním z komerčně nejúspěšnějších a nejpopulárnějších hudebních žánrů v Puerto Ricu a následně i v New York City, místě, jenž se stalo cílem velkého počtu emigrantů pocházejících právě z Puerto Rica.

Plena se vyvinula v devadesátých letech 19.století v jižní části Puerto Rica (především pak v okolí města Ponce), v oblastech produkujících cukrovou třtinu vyznačujících se bohatou tradicí mající své kořeny v Západní Africe. Ekonomický růst, k němuž došlo v tomto období, měl za následek přesídlení rolníků, řemeslníků, dělníků pracujících na plantážích s cukrovou třtinou a osvobozených otroků do měst. Plena se zrodila ze vzájemného působení těchto lidí a jejich hudebních žánrů: tradičního a elitního, venkovského a městského, vyznačujících se na jedné straně africkými kořeny (bomba), na straně druhé evropskými (společenské tance) a španělsko-arabskými vlivy, jenž sebou přinesli španělští osadníci, potomci španělských maurů nazývaní "jíbaros", kteří se usadili v horách ve vnitrozemí Puerto Rica . Především zrušení otroctví, k němuž došlo v oblasti Karibiku v druhé polovině devatenáctého století, mělo za následek masivní migraci osvobozených otroků a najímaných dělníků z jednoho regionu do druhého. Toto rozsáhlé stěhování obyvatel uvnitř Puerto Rica ještě zesílilo po roce 1898, kdy byl tento ostrov podstoupen Spojeným Státům Americkým jako dar v rámci vyrovnání po španělsko-americké válce. Cílem většiny z nich (nová vlna přistěhovalců pocházela především z anglicky mluvících karibských zemí jako jsou St.Kitts, Jamaica, St.Thomas a Barbados) se stala oblast v okolí města Ponce ležícím v jižní části ostrova, kde začali američtí kapitalisté slučovat malé haciendy produkující cukrovou třtinu do rozsáhlých plantáží a továrních měst. Právě tyto dělníci tvořili společně s osvobozenými otroky, potomky Afričanů a v neposlední řadě i s rolníky přicházejícími ze zemědělských statků ležících vysoko v horách základ nově vytvořené pracující třídy.

V žádném případě nemůže být pochyb, že v takto různorodé společnosti lidí se brzy začaly zvyky,tradice a především pak hudební a taneční žánry specifické pro každou kulturně i původem odlišnou část obyvatelstva navzájem protínat a mísit. Není pochyb, že v této nově zvyklé atmosféře začali hudebníci experimentovat spojujíce jejich vlastní tradice s nově objevenými prvky. Jedním z nich byl i tzv. "anglický" tón (velmi pravděpodobně předchůdce tónu později známého jako calypso), jenž byl dílem hudebníků žijících právě v Ponce. Výsledkem jeho smísení s tradiční hudbou byla plena.

Plena je obvykle úzce spojována s bombou a nelze v žádném případě popřít, že existují jak historické, tak soudobé a hudební důvody vedoucí k těmto spojením. Mnozí jsou přesvědčeni, že rané kořeny pleny se nacházejí právě v bombě. Je to především z toho důvodu, že oba dva žánry sdílejí velké množství společných charakteristických prvků a jsou obvykle chápány jako hudební styly se zřejmými africkými kořeny. Ve skutečnosti jsou často tato dvě jména, "bomba y plena" (bomba a plena), v běžné řeči spojována v jedno - "bombayplena". Pro oba dva tyto hudební styly jsou charakteristické dva nebo tři bubny rozdílných velikostí , ústřední zpěvák doprovázený chórem a texty odrážející každodenní život obyčejných lidí. Navzdory všem společným znakům existuje však mezi těmito dvěma žánry i mnoho zřetelných hudebních a společenských rozdílů, počínaje typem používaných bubnů, charakterem a důležitostí tanečního doprovodu a strukturou a obsahem verše konče. Bubny typické pro bombu mají tvar sudu (často byly pro tento účel používány i sudy od nakládaných a nebo sušených tresek), bubny jsou postavené buď na výšku nebo položené na zemi a hudebníci na nich sedí obkročmo. Bicí nástroje používané v pleně se nazývají panderos nebo panderetas a jde o bubny nesoucí prvky arabského vlivu patrného ve španělské kultuře, jenž drží hudebník v ruce.

Neméně patrný je i rozdíl v důležitosti tanečního doprovodu. Ačkoli pro bombu je tanec nedílnou součástí celého hudebního vystoupení, během něhož mezi sebou tanečníci vzájemně soutěží a vedou nepřetržitý dialog s ústředním bubeníkem, v pleně tomu tak není. Tanec zde nezaujímá tak důležitou roli a tanečníci nevedou s bubeníkem dialog. Bomba nemůže být ve své tradiční podobě v žádném případě hrána bez tanečního doprovodu, naproti tomu plena často bývá.

Co se týká verše, jeho struktura charakteristická pro bombu se skládá ze střídání mezi ústředním zpěvákem a chórem, kteří mezi sebou komunikují pomocí zvolání a odpovědí. Zpěvák nejdříve uvede textové a melodické téma písně, po čemž začne improvizovat a chór zazpívá příslušnou odpověď. Naproti tomu, i když se i plena vyznačuje ústředním zpěvákem a chórem, struktura zpívaného verše je ve své podstatě trošku odlišná - jedná se o čtyřřádkový sólový verš a dvouřádkový refrén prezentovaný chórem, jenž se může opakovat. Pokud půjdeme hlouběji, zjistíme, že bomba v porovnání s plenou větší měrou využívá bicích hudebních nástrojů, což se odráží i ve zpěvu, který je pak mnohem tvrdší a zřetelnější. Plena je naproti tomu mnohem melodičtější a to jak vokálně, tak i v některých hudebních nástrojích, jenž využívá, jako jsou akordeon, harmonika a kytara. I když tyto nástroje nejsou bezpodmínečně vždy součástí kapely hrající plenu, v žádném případě se s nimi nesetkáme v tradiční skupině prezentující bombu.

V době, kdy plena vznikla, byla již bomba dávno dobře zavedeným hudebním žánrem v Puerto Ricu a již od svého počátku, bez ohledu na určitý stupeň překrývání, každý z těchto tanců vycházel v zásadě s odlišných společenských i hudebních charakteristik; jeden byl typickým venkovským žánrem (bomba), druhý v první řadě městským (plena); jeden byl zejména černošským tancem, druhý byl přijatelný jak pro černochy, tak pro bílé a míšence.

V průběhu dvacátých letech 20.století se základní instrumentální složení ansámblů hrajících tradiční plenu, stejně tak jako struktura verše, ustálily a ve své podstatě zůstaly až do současnosti totožné: čtyřřádkový verš zpívaný sólistou; dvouřádkový verš, jímž sbor odpovídá, a jenž se může opakovat formou refrénu. Co se týká instrumentální obsazení těchto skupin, typickým nástrojem používaným v pleně se stal příruční bubínek zasazený v kovové konstrukci, jenž je velmi podobný tamburíně bez činelů nazývaný pandereta (pandero). Panderos se mezi sebou liší nejenom velikostí, ale i intenzitou vydávaného tónu; aby byl ansámbl kompletní je zapotřebí třech těchto bubnů. Dva z nich slouží jako doprovodné a nazývají se seguidoras, třetí z nich mající vůdčí charakter se jmenuje requinto a je používán k zdůraznění některých částí rytmické struktury zpívaného textu, stejně tak jako k improvizačním sólům. Další nezbytnou součástí těchto skupin je guiro (oškrabaná vydlabaná tykev); prvořadým úkolem hudebníka na ni hrajícího je udržovat neměnný rytmus. Toto tradiční obsazení může být obohaceno o akordeon nebo harmoniku a někdy i kytaru. Některé rané kapely zahrnovaly i trubku, klarinet nebo jiné dechové nástroje, což vypovídá o značné přizpůsobivosti pleny, ve schopnosti absorbovat velké množství různých hudebních nástrojů v rámci jejího základního obsazení.

Ačkoli historicky je bomba spojována s venkovem a plena s městem, skutečnost je mnohem složitější, než nám nabízí toto velmi zjednodušené vymezení. Ekonomický útlum, jenž nastal v první dekádě 20.století, zahnal velké množství obyvatel vesnic a menších městeček do velkoměst, ve snaze najít práci a zajistit si tak lepší živobytí. Z toho důvodu se nejenom plena, ale do jisté míry i bomba staly důležitou součástí kulturního života pracující třídy žijící v těchto městských centrech jako byly San Juan, Santurce, Mayaguez a Ponce. Právě práce a každodenní život těchto lidí se staly předlohou pro texty pleny. Její popularita vzrůstala v přímé závislosti na růstu mezd. Dělníci začali utvářet odborové organizace, kulturní spolky a politické strany a postupně se stalo více méně zvykem, že každá z těchto organizací, stejně tak jako i mnohé městské čtvrti měly svou vlastní skupinu hrající plenu, jenž pomocí textů prezentovala jejich námitky, požadavky a touhu po změně. Proto se nelze divit, že nejčastějšími náměty těchto písní byly především dělnické stávky.

Jako příklad uvádíme text jedné písně od Dona Rafaela Cepedy vypovídající o stávce pracovníků z doků v San Juanu:

V Puerto de Tierra jsou ve stávce
Pracovníci z doků povstali na protest
Pryč se stávkokazi po celém ostrově
Dělníci, všichni bez výjimky, povstali na protest

Vzhledem k ekonomickým problémům, o kterých jsme se již zmínili, se ale výše uvedené stěhování obyvatelstva neomezilo jen na migraci v rámci ostrova, tedy z vesnic do měst, ale mnoho z nich zamířilo i do Spojených Států Amerických, především pak do New York City. Z textů pleny vytvořených již v New Yorku je zřejmé, že ani tento odchod příliš nezmírnil jejich ekonomické problémy způsobené především vysokou nezaměstnaností - pro představu, zde jsou úryvky z velmi populární pleny od Mona Rivery, s názvem "Me dieron layoff" (Dali mi padáka): "Oni mě propustili/jakou to mám smůlu/zítra ráno půjdu do zastavárny". Vzhledem k tomu, že se prostředí v němž se plena nacházela, značně změnilo a neboť jde o hudební styl, jenž odráží každodenní život obyčejných lidí, začala se tato změna do velké míry promítat i do textů nově vznikajících písní.

V současnosti je plena jak v Puerto Ricu, tak i v New Yorku hrána na plážích, během místních míčových her, v parcích, klubech, na festivalech a jiných společenských událostech a shromážděních.

Na druhou stranu, bomba je hrána v New Yorku jen velmi zřídka a to především z toho důvodu, že svým kontextem zůstává nadále věrna atmosféře, v níž vznikla, na rozdíl od pleny se neadaptovala na nové prostředí. Historicky měl na tomto svůj velký díl především rasismus,jehož otázka byla až do počátku 20.století spojována téměř výhradně s třídní problematikou. Bomba mající své kořeny v Západní Africe byla proto odmítána a to především vyšší vrstvou (kreolskou elitou) v Puerto Ricu, která nebyla ochotná akceptovat africký vliv patrný v kultuře tohoto ostrova. Co se týká pleny, vznikla v době, kdy se lidé rozdílných sociálních, ekonomických a etnických tříd pocházejících z rozdílných národnostních a kulturních prostředí spojovali do ekonomických a společenských hnutí; v době, kdy se začala stará aristokratická struktura společnosti pomalu rozpadat. Ale nejenom to, plena byla vytvořena, ale zároveň i hrána samotnými dělníky pro ostatní dělníky, jenž vzešli ze zcela odlišných prostředí. Hudba samotná byla mnohem více ovlivněna evropskými tradicemi a to ji činilo přijatelnější a přístupnější lidem, kteří nebyli schopni a především ochotni porozumět rytmu odvozenému od afrických tradic, jímž se vyznačuje bomba.

Zároveň je možné, že i větší mobilita skupiny hrající plenu, panderetas a guiro je možné přenášet mnohem snáze než bubny používané v bombě, měla svůj podíl na nárůstu její popularity. Mimo jiné, ačkoli texty bomby podobně jako pleny mají soudobý charakter, jejich struktura přímých zvolání a odpovědí neumožňuje rozvinout dané vyprávění natolik, jako je to možné v pleně pomocí čtyřřádkového verše. Její schopnost sloužit jako nástroj pro zaznamenávání, vyjadřování a ovlivňování soudobé reality společnosti, byla rozhodujícím faktorem, jenž jí zajistil popularitu přetrvávající až do dnešních dní.