je kubánský hudební styl, který je považován za páteř současné salsy a jde pravděpodobně o nejpopulárnější hudební žánr, jenž dala Kuba světu na počátku 20.století. Son však vznikl již mnohem dříve a to koncem 19.století v horách regionu nazývaného Orient (kolem Santiaga de Cuba). Zpočátku šlo o afrokubánský tanec vesnické pracující třídy, jehož hudební doprovod se skládal pouze z bicích nástrojů. Všeobecně se soudí, že son byl prvním žánrem, v kterém bylo hráno na bubny holýma rukama.

Tanec začíná velmi formálním, uzavřeným držením muže a ženy. Pár udržuje velmi vzpřímený postoj doprovázený rychlým třesením rameny do stran, trup a boky jsou využívány ke zdůraznění pohybu nohou na šest dob tvořících základ sonu. Neboť je son tančen v tzv. "contratempu", pár se pohybuje na půl doby předcházející době jedna. To znamená, že muž začíná vlevo a pohyb zastaví na úder "a jedna" (" and-one"), poté následuje pohyb vpravo tancovaný na dobu "dvě" a následně se opakuje pohyb vlevo na dobu "tři". Výsledkem toho je rytmický vzorec, jenž se dá vyjádřit jako pomalu-rychle-rychle, pomalu-rychle-rychle (slow-quick-quick). Každému, kdo zná salsu je hned jasné, že jde o styl, jenž je v zřejmé opozici k rytmickému vzorci současné salsy (rychle-rychle-pomalu).

Úžasný příklad pomalého vesnického sonu můžete slyšet v písni "Chan Chan", současném díle kubánské hudební legendy, Company Segundo. Uchvátí vás nejenom její nádherná hudba, ale i dojímavý text pojednávající o nehynoucí lásce a vášni kubánského rolnického páru.