Danzon je dalším populárním hudebním a tanečním stylem, jehož počátky sahají do sedmdesátých let 19.století. Danzon se vyznačuje zajímavým sloučením dvou evropských venkovských a dvorních tanců s tradičními kubánskými tanci, contradanzou a danzou. Danzon byl většinou hrán kapelami nazývanými charangas francescas (francouzské orchestry) známými jako charangas. Tyto orchestry se tradičně skládaly z rytmické části zahrnující contrabass, timbales a guiro; strunné sekce obsahující několik houslí nebo cello a několik houslí zároveň a flétny. Ve čtyřicátých letech 20.století byl tento ansámbl rozšířen o klavír, conga a příležitostně i cowbell. Moderní orchestry jako třeba Charanga Moderna nebo Charanga 76 zahrnují také zpěváky. Tradiční tón hraný charangami je velmi uhlazený se sladkým a elegantním rytmem a není zde tak kladen důraz na bicí sekci jako v jiných kubánských hudebních žánrech.

Stejně tak jako son i danzon začíná vzpřímeným postavením muže a ženy, kteří se nachází v tradičním držení charakteristickém pro společenské tance. Mnohokrát během tance se však pár oddálí a držíce se za ruku se prochází kolem tanečního parketu. Během toho si spolu povídají, stejně tak jako i s ostatními páry, případně se vrátí zpět do těsného držení. Danzon se stejně jako son tancuje v "contratempu" a páry se po parketě pohybují v rytmu pomalu-rychle-rychle, pomalu-rychle-rychle.